Jak vznikla Fachmanka

Svou stavební cestu jsem začínala krumpáčem v ruce. Tahala jsem sedmdesátikilogramové balvany z výkopu, bourat starou chalupu a učila se při tom řemeslu od podlahy. Přes dvacet let jsem pracovala v komunikaci a projektovém řízení, takže si myslela jsem, že zkrotím i partu zedníků pomocí excelových tabulek a barevných harmonogramů.

Realita mě přivedla do bodu zlomu. Anhydrit na podlaze nevyschl včas, z porodnice jsem se vracela do holobytu s novorozeným dítětem a jediným topem byla mikrovlnka. To mě naučilo, že stavby se neřídí tabulkami, ale fakty a technologií, kterou řemeslníci často ignorují.

Dnes vím: Bez checklistu, jednotlivého porozumění a férového řemeslníka se obejdete hůř než bez elektřiny.

Rok jsem hledala dokonalý dům. Najeli jsme na prvorepublikovou vilu z roku 1932, která byla ve špatném stavu, ale něčím nás fatálně oslovila. Koupili jsme ji s luxusní projektovou dokumentací. Byla krásná, detailní, a úplně odtržená od reality.

Zjistili jsme, že pod domem není základová deska, pod záchodem se skrývá historická sypka, a projektová dokumentace zakreslovala plyn v obci, kde plyn v historii nikdy nebyl. Začali jsme hrát archeology a okopávali zdi, abychom zjistili, kudy vede elektřina a voda. Jeden řemeslník říkal, že okna se přesunout nedají. Druhý řemeslník u kafe s úsměvem oznámil, že to by bylo úplně v pohodě.

Tam, mezi neexistujícím plynem a rozpadem bytu, mi došlo: Je načase tenhle slovník přeložit.